Frenštát p.R. - Osobnosti města

Osobnosti města
Ve Frenštátě pod Radhoštěm se narodilo mnoho významných umělců, literárních velikánů, hudebníků i sportovců. V této části stránek se seznámíte se všemi, kteří se zasloužili o dobré jméno města.

Umělci
Antonín Strnadel
(10. 5. 1910 – 31. 10. 1975)
Byl známým malířem a grafikem. Námětem jeho prácí se staly především folklórní motivy Valašska. Díky svému talentu se dostal na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde byl v letech 1927-33 žákem J. Bendy. Od roku 1933-36 pravidelně docházel na pražskou Akademii výtvarných umění, kde jej učil prof. Max Švabinský. Od roku 1945 působil jako profesor na VŠUP v Praze. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů poválečné ilustrace. V Novém Hrozenkově, kde často pobýval, je ve staré roubené dřevěnici jeho památník.

Jan Knebl
(31. 12. 1866 – 22. 11. 1962)
Významný sochař a malíř. Absolvoval studium Odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a poté pracoval asi rok u sochaře Pohlnera ve Dvorcích. V dalších letech odešel studovat do Vídně, Znojma a do nakonec Budapešti. Motivy pro svá díla čerpal z valašského kroje. Po návratu do Frenštátu vytvořil množství plastik, bustu Josefa Klause, plaketu Radhošťské slavnosti 1931 a Betlémy (jeden z nich je umístěn v USA v Montghomery, jiný bývá o Vánocích vystavován v kostele sv. Martina ve Frenštátě). I jako malíř čerpal z valašských motivů. Uspořádal několik výstav.

Břetislav Bartoš
(7. 5. 1893 – 28. 6. 1926)
Patřil opět do skupiny malířů a grafiků. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesora Schwaigra, Pirnera a Bukovce. Pobýval také v italských legií, kde byl pověřen generálem Grazianim vytvořením souboru obrazových výjevů z fronty. Kromě toho čerpal inspiraci i z rodného frenštátského kraje. Mezi jeho nejznámější díla patří obraz Ondráš a Juráš, Zbojníci u ohně, Orání čili jaro v Beskydách, Svatojánská noc, Bača a jeho milá, Frenštát, Návrat z pole… Ilustracemi doprovodil i sbírku Slezské písně Petra Bezruče. Jeho krojové studie nazvané Valašské písničky vydal ve Frenštátě R. Parma v podobě pohlednic.

Albín Polášek
(14. 2. 1879 – 20. 5. 1965)
Byl světoznámým sochařem. Narodil se jako sedmý syn tkalcovského faktora a hostinského Josefa Poláška a Petronily, dcery frenštátského řezníka Knězka. I když větší část svého života strávil v zahraničí (studia ve Vídni a Římě), uchoval si citový vztah ke svému rodnému kraji. Jeho první pokusy co se týče uměleckého směru byly inspirovány místní betlemářskou tradicí. Figurky betlému. které v mládí ve Frenštátě vlastnoručně vyřezal, si pravidelně o Vánocích stavěl i ve svém novém domově v USA, kam odešel v roce 1901. Obor sochařství vystudoval na Pennsylvanské akademii krásných umění ve Filadelfii. Vytvořil desítky soch, z nichž byly některé odhaleny v tehdejším Československu ještě za jeho života (např. socha T. G. Masaryka v Petřvaldu u Karviné nebo Pomník Woodrowa Wilsona v Praze, který byl bohužel zničen za okupace). Vytvořil první československé medaile (Svoboda). Mnoho svých děl věnoval Albín Polášek také Frenštátu – v kostele sv. Jana Křtitele je umístěn malířský soubor 14 zastavení Křížové cesty, v parčíku v Horní ulici stojí socha Strůjce svého osudu, znázorňující muže, který sám sebe vytesává z kamene, a před dřívější chlapeckou školou bylo instalováno sousoší Pravěký zápas (někdy také nazýváno Zápas dobra se zlem), které představuje boj Slovana s germánským vlkem. Poláškovy plastiky jsou vystaveny i v budově frenštátské radnice a v místním muzeu. K vůbec nejznámějším dílům tohoto umělce patří socha pohanského boha Radegasta a bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje na hoře Radhošť. Slova na podstavci cyrilometodějského sousoší „Spravedliví na věky jsou živí“ byla i krédem Albína Poláška.

Karel Vašut
(1929)
Své první sochařské práce modeloval v hrnčírně Vojtěcha Mynáře. Během 2. světové války vyrobil několik plastik, jejichž fotografie zveřejnil v tisku. Díky tomu se dostal na zlínskou uměleckou školu k profesoru Janu Kavanovi. Absolvoval studium na pražské Akademii a poté se vrátil zpět do Frenštátu, kde žije dodnes. K jeho nejvýznamnějším pracím patří pomník partyzánů na Čeladné, pomník Leoše Janáčka v Novém Jičíně, památníky osvobození ve Frenštátě, v Kopřivnici a v Novém Jičíně, sousoší „Studující mládí“, plastiky „Portrét Marie“ a „Mírová plastika“, pamětní deska Boženy Němcové, socha „Partyzánská hlídka“…

Jan Hrnčárek
(1918)
Malíř, rodák zpod Hukvald. Jeho otec byl tesař. Jan Hrnčárek začal pracovat u jedné dekoratérské firmy ve Frýdku, kde maloval kulisy pro jeviště ochotnických spolků. Tak získal přístup k barvám a tak se učil znát reálnou dekorativní malbu. Později si jeho tvorby všimli dva pražští turisté, kteří ho pozvali malovat do Prahy. V tomto městě také zůstal. V průběhu 2. světové války studoval na výtvarné škole v Mánesu a po osvobození v roce 1945 byl přijat na Akademii výtvarných umění. I když prožil řadu let v Praze, stále ho to táhlo domů. Proto se vrátil a natrvalo usadil ve Frenštátě. Věnoval se také grafice a litografii (soubor na téma Janáčkův kraj), zkusil to s technikou art-protisu, avšak jeho doménou zůstala malba. Jeho barevná malba krajinu lyrizuje. Mezi jeho nejznámější obrazy patří například Radhošťské hory, Chalupy v Beskydech, Dřevěný kostel v Tiché, Letní cesta do Hukvald, ale také obrazy s motivy ze Zděchova

Marie Parmová-Knězková
(1889 – 1976)
Tato malířka studovala na Akademii výtvarných umění u profesorů Josefa Loukoty, Jakuba Obrovského a Karla Krattnera. Inspiraci hledala především v době svých pobytů ve Francii. Vždy se však vracela zpět do rodného Frenštátu, aby tu malovala krajinu, portréty, zátiší…

Jiří Drozd
(1924 – 1984)
Valašský malíř, rodák z Bordovic u Frenštátu. Jeden z žáků Antonína Strnadla a milovník valašské krajiny a tradice. Věnoval se grafice ostravských motivů, na nichž ho uchvacovala atmosféra průmyslového dramatu. Vytvořil olejové obrazy Radhoštské Beskydy a Červený kámen a litografie Valašská krajina a Zbojnický oheň.

Marie Káňová
(1939)
Akademická sochařka, autorka plastiky Sedící žena a busty Leoše Janáčka a Petra Bezruče, které tvoří sochařskou výzdobu Domu kultury ve Frenštátě pod Radhoštěm. Po maturitě na frenštátské jedenáctiletce, vystudovala architekturu na brněnské technice a v roce 1964 absolvovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze. Po vstupu sovětských vojsk emigrovala do USA (město Houston). V novém prostředí vyzrála umělecky. V době svého pobytu mimo ČR vytvořila plastiky Místo na slunci, Aristokraté ducha, Sny v bílém. Její obraz sv. Cyrila a Metoda byl darem amerických katolíků papeži Janu Pavlu II. Řadu let byla v čele krajanských spolků v Texasu, kde organizovala kulturní slavnosti. Je členkou významných uměleckých institucí, jako UNESCO, International Union of Artists, AIAP, ICOGRADA a ICSID. Její rozšířené jméno Maria Grace Kanova F.M.A. se stalo zárukou kvality i pro náročné umělecké festivaly v USA a Kanadě.

Literární velikáni
František Horečka
(1894 – 1976)
Byl významným kulturním pracovníkem a spisovatelem. Krátce působil jako učitel literatury v Kunčicích, Tiché a na měšťanské škole ve Frenštátě. Do literatury vstoupil básnickou sbírkou Drsný živel (1915). Následovala povídka Žena knězova, knihy pohádek Kouzla noci svatojánské, Když rozkvétá kapraď a Pohádky pro velké i děti, povídkový soubor My z hor, rozměrnější prózy Daň z lásky, Ševci a hra Ondřej z Janovic. F. Horečka je také autorem Knihy o památném Radhošti a vlastivědných prací Jak se mluví pod Radhoštěm a Nářečí na Frenštátsku. Byl členem seskupení Koliba, věnoval se organizátorské práci a přispíval do časopisů.

Josef Kalus
(1855 – 1934)
Můžeme jej zařadit mezi básníky. Do svých 26 let pracoval byl tkalcem a svou práci u stavu si zpříjemňoval psaním veršů. Vystudoval učitelský ústav v Příboře, učil ve Staré Bělé a Čeladné. Své první básně uveřejnil v časopise Lumír a mimo to publikoval v almanaších Zora, Máj a Almanach. Svou první knihu nazvanou Písně vydal vlastním nákladem v roce 1882. Následovaly sbírky Z Valašska, Kopretiny, Pampelišky, lyrickoepické básně s motivy pohádek a lidového vyprávění O Janíčkovi, Valašské pohádky a mnoho písniček. Psal poezii, která povznášela svou lehkostí, idealismem a romantismem. Výběr z jeho vzpomínek a z básnické tvorby vyšel v roce 1977 pod názvem Rodné moje hory.

Josef Strnadel
(1912 – 1986)
Byl bratrem malíře a grafika Antonína Strnadla. Na rozdíl od něj se stal významným prozaikem a literárním vědcem. Po studiích na střední škole absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Doktorát získal v roce 1946. Pracoval ve státních službách a v letech 1939-40 byl vězněn v Sachsenhausenu. Psal pod různými pseudonymy a do literatury vstoupil svými časopisovými příspěvky v roce 1926. Jeho knižní debut Rok pod horami vyšel v roce 1945. Z jeho dalších významných děl je nutno zmínit zejména knihy Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček (obsahuje mnoho zajímavých informací o Beskydech a Valašsku), Černá slza, Hořká tráva, Noc v patách, Noc je vlak, který jede domů, Slunce v třezalkách, sborník lidových písní Zbojnickým chodníkem a esejistické texty ve fotografických publikacích Beskydy a Severní Morava.

Bohumír Strnadel
(1906 – 1974)
Poslední ze tří sourozenců Strnadlových, spisovatel, historik a kronikář. Známější pod pseudonymem Bohumír Četyna. Narodil se v Trojanovicích, kde také psal o minulosti místních pasekářů a lesních dělníků. V souvislosti s touto prací pečlivě studoval archivní doklady. V jeho tvorbě ožívají dramatické příběhy, které se udály před staletími, ale i poměrně nedávno, tak jak se uchovaly v paměti generací. Ve svých knihách vypovídá o dávném životě v tomto kraji. Jeho nejznámějším dílem je tetralogie Hukvaldské rebelie.

Libor Knězek
(? – ?)
Literární historik, kritik a publicista, jemuž byl Frenštát kolébkou, studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Upíná se spíše ke slovenské literatuře, ale pozorně sleduje i písemnictví ve svém rodném kraji. Dokazuje to v „Literárním průvodci pro turisty“, na němž se autorsky podílí s J. Nečasem, a ovšem početnou publicistikou sledující zejména kulturní historii na Frenštátsku.

Hudebníci
Karel Hrubiš
(1917 – )
Teoretik hudebního umění, skladatel, koncertní umělec, spisovatel a pedagog. Studoval na konzervatoři v Brně a na Akademii v Praze. Působí na vyšší hudebně pedagogické škole v Praze a na konzervatoři v Plzni, zastává funkci varhaníka a dirigenta. Absolvoval již přes 10 000 celovečerních koncertů a umělecko-liturgických pořadů, které sledovalo obecenstvo doslova ze všech koutů světa. Karel Hrubiš je autorem desítek literárních děl, skladeb a harmonizací. Mnoho z těchto děl vzniklo ve Frenštátě, kde K. Hrubiš založil Academii gregorianu (středisko pro vyšší studium duchovní hudby).

Sportovci
Jiří Raška
Olympijský vítěz ve skoku na lyžích z roku 1968. Zasloužil se o vybudování skokanského můstku s umělou hmotou a dvou tréninkových můstků pro žactvo. Na jeho počest byla na podloubí ve Frenštátě pod Radhoštěm umístěna pamětní deska.

Karel Loprais
Narodil se v Ostravě a v současné době žije se svou manželkou a dvěma syny ve Frenštátě pod Radhoštěm. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s kopřivnickou Tatrou. Do továrny nastoupil po absolvování frenštátského učiliště, kde se vyučil strojním zámečníkem. Od osmnácti let působil ve zkušebně nových vozů, kde získal první zkušenosti s jízdou po poušti, které využil při testování a předvádění tatrovek v Iráku a Libyi. V průběhu následujících let se stal členem Tatra Marathon Teamu a společně s dalšími pěti jezdci reprezentoval nejen Frenštát, ale celou Českou republiku. Všechny jeho úspěchy zhrnuje následující tabulka:

Rok
1987
1988
1990
1991
1992
1994
1995
1996
1998
1999
2000
2001
Umístění
2.místo
1.místo
4.místo
4.místo
3.místo
1.místo
1.místo
2.místo
1.místo
1.místo
2.místo
1.místo

Lenka Kuncová
I přesto, že je upoutána na vozíku, dokázala se prosadit v každodenním kolotoči života a v současné době je dvojnásobnou mistryní republiky v lukostřelbě. Mimoto se umístila na výborném 5. místě na Mistrovství Evropy v Itálii. Kromě lukostřelby se zabývá také lyžováním.